One
Muž s tizianovými vlasy si vytáhl z kapsy sluneční brýle a nasadil si je, i přestože byl večer. Téměř nic neviděl a byl si jistý, že jeho společník k tomu bude mít nějakou poznámku, avšak skutečně nechtěl, aby ho někdo poznal. Nechtěl mít své fotky v bulváru.
"Pozor, ať nezakopneš," pousmál se jeho společník.
"Neměj strach, Iori-sama," odpověděl mu ihned muž a vesele si vykračoval dál, než potkal první obrubník. Velice ladně sebou zakymácel a málem spadl, ale přesto se udržel na nohách. Díky tomu mu padl pohled na výlohu jedné z restaurací a zadíval se dovnitř. "Nepůjdeme dál?" nabídl.
Iori pokrčil rameny. "Pokud chceš," zněla jeho neurčitá odpověď.
"Pravda, mohli by mě tam poznat," povzdechl si muž a vydal se znovu ulicí vpřed.
"Gackte," muž si povzdechl a obrátil k sobě zpěváka čelem. "Nemůžeš se sám před sebou neustále schovávat."
Muž sklopil pohled. "Neschovávám se před sebou, Iori-sama," odpověděl potichu. "Jen nechci, aby mě viděli takhle - jsem idol, nejsem člověk, a proto mě takto nesmí vidět." Zadíval se na svůj obyčejný černý kabát s kožíškem kolem krku, který přecházel v černé kožené kalhoty a boty na platformě. Vlasy měl do čela.
Iori se pousmál. "Co takhle zkusit být na chvilku člověkem a ne idolem? Bylo by to tak těžké?" odhrnul mu vlasy z čela.
"Že mi to říkáš právě ty," usmál se na něj a sundal si brýle. Kolem očí měl sytě fialové kruhy.
Iori si ho k sobě přitáhl a jemně ho políbil. "Já na rozdíl od tebe nemám a nikdy jsem neměl nevybranou."
"A já zase nechci být člověkem," zašeptal mu do polibku.
"Tak tedy buď idolem s cenou, kterou za to platíš každou sekundu svého života."
"Za nadání vždy musíš něčím zaplatit," řekl pouze jako odpověď a vymanil se z jeho náruče. Znovu si nasadil brýle a pokračoval dál v cestě, jako by za sebou nenechal nikoho známého. Nechtěl se bavit o tom, co vše ztratil a ani přemýšlet.
Iori si povzdechl a znovu zapnul přehrávač.
Muž se naráz zastavil a počkal na něj, než ho dojde. Přece jen - jedna z věcí o které přišel, když se stal Gacktem Camui, byli právě přátelé. Nemohl si dovolit ztratit jediného, který mu zbyl. Přivřel oči pod brýlemi a snažil se zastavit vzpomínky. Sevřel ruce v pěst a zaklonil hlavu. Nahlas si povzdychl svým zpěvavým hlasem.
Iori se pousmál tím svým zvláštním smutným úsměvem. "A co je nového ve světě showbusinesu?"
"Všichni si nechávají narůst bradky... mám taky?" otočil se na něj a přemáhal se k tomu žertovnému úšklebku, kterým se vždy snažil zakrýt vlastní smutek.
"Ani náhodou."
"Vím, že by mi to neslušelo," pohodil rameny.
Pokýval hlavou. "Vypadal bys děsně… kam to vlastně jdeme?"
"Měl jsem za to, že někam směřuješ ty," zasmál se. A vykročil dál, když ho Iori dohnal.
"Nemusím," zase se pousmál. "Mám na všechno tolik času. Mohu jen tak bezcílně putovat…." Nechal svůj hlas vyznít do stracena.
"Ok. Já bych měl být zítra ráno na nahrávání, ale... do rána je času dost a tamto temné zákoutí vypadá lákavě," zrychlil krok k skutečně zapadlému rohu ulice. "Kdybych byl upír, tak bych tam hledal svou oběť," otočil se ještě na něj, než v ní zmizel.
Iori protočil panenky a pospíšil si za zpěvákem.
Ten se mezitím opřel o stěnu a sklonil hlavu. Samozřejmě, že v této tmě nikdo kromě něj nebyl, žádnou oběť by si zde nenašel, avšak možná se stane obětí on sám. Naklonil hlavu ke straně a dal si ruce do kapes.
Muž s platinově zbarvenými vlasy se mu lehce pohladil krk studenými prsty. "Neudělám to."
"A jak víš, že chci, aby si to udělal?" zeptal se ho provokativně a chytl jeho ruku, i když pod tím dotekem se začínalo celé jeho tělo třást. Bylo to kouzlem jeho společníka, které ho u něj drželo.
"Prosíš mne o to noc co noc…." zašeptal Iori a jemně olízl kousek té nádherné šíje.
Gackt rozrušeně vydechl. "Třeba jsem si to rozmyslel, když mi vždy řekneš ne..." odpověděl mu znovu klidným hlasem.
Opatrně zuby poškádlil Gacktův krk. "Tak najednou…?"
"Lidský život je krátký, tak musí na své sny zapomínat rychleji, než upíři,"
Iori se pousmál. "Tolik z nás vám právě tohle závidí. Vaši smrtelnost."
"Ale ty samotný ne, že?" cítil jeho smutek a věděl, že upír toho musel za svůj život hodně ztratit.
Obejmul ho a zabořil mu tvář do vlasů. "Občas…" přiznal.
"Iori-sama," povzdechl si a položil mu své krásné ruce na záda. "Někdy toužím po tom, abych tě znal lépe..."
Upír si ho přitisknul co nejvíce do náručí. "Některé články mé minulosti není radno vytahovat na povrch…"
Gackto se pousmál a položil si hlavu na jeho rameno. "To samé tvrdím i já v rozhovorech," možná se mu tyto dva světy zdály jen podobné, ale on si myslel, že skutečně jsou.
"Tobě není 3000 let," zašeptal upír. "Ty jsi nevraždil a nezabíjel… nedíval ses do tváří těch, které jsi miloval, když jsi jim byl nucen proklát tělo mečem," jeho hlas se zlomil.
Gackto na to chtěl odpovědět, že on ani nemohl uctím památku jeho milovaného, protože mu o jeho pohřbu neřekli. Avšak... mlčel. Možná skutečně neměl právo mluvit o bolesti, když si nedokázal představit jaké je to skutečně zabít někoho milovaného. Ano, na pódiu to bylo téměř běžné, kdysi za Malice Mizer, ale nikdy ne skutečné.
Upír si povzdechl. "Ale proč tě tím zatěžovat… máš vlastní problémy," jeho hlas zhořkl.
"Když jsem s tebou, tak nemám problémy, protože nepatřím do lidského světa," řekl to schválně tak lehkomyslně.
"Mě chvíle s tebou přinášejí zapomnění," zašeptal a políbil ho za ouško.
Gackto ho pohladil po vlasech, a poté mu je rozcuchal jako zlobivému dítěti. "Měli bychom jít, začíná mi být zima," nechtěl si nachladit hlasivky. Jeho prsty již byly prokřehlé.
"Promiň," hlesl Iori. "Zapomněl jsem…." Odtáhl se od zpěváka a vyšel z uličky pryč.
"Půjdeš ke mně domů?" následoval ho.
Otočil se na něj. "Pokud chceš…" zašeptal. "Já mám volno až do konce týdne, pak… uvidíme, jestli dostanu od monarchie nějaký úkol nebo se můj pobyt tady prodlouží…"
"Monarchie?" málem zastřihal zvědavě oušky zpěvák. "Povíš mi o ní něco, Iori-sama?"
"Je toho tolik," potřásl Iori hlavou. "Jsem strýc krále," pochlubil se.
"Strýc krále tajného království..." usmál se vesele Gackt. Někdy si s upírem připadal jako dítě a oproti němu skutečně byl. Možná i méně než dítě. "A dál?" vyzvídal. Chtěl slyšet vše. Vždy ho zajímaly tajemné věci, vždy toužil patřit k nim. Proto všechny ty výmysly o jeho schopnostech nebo rase.
"A co přesně chceš vědět?" otázal se ho upír. "Něco o mně, něco o králi, či chceš znát celou historii?"
"Zajímalo by mne, jak vlastně vás svět funguje, existuje spolu s tímto," roztáhl ruce, aby obsáhl celou ulici, avšak myslel zeměkouli obývanou lidmi.
Iori se rozesmál. Bylo tak vzácné slyšet jeho smích.
"Nesměj se mi," uraženě sešpulil rty a dloubl do něj prstem.
"Nesměji se ti… jsi roztomilí," řekl Iori.
Gackto na něj vyplázl jazyk a šel dál po cestě k jeho domu.
"V kolik přesně musíš být na tom nahrávání?" změnil upír téma.
"Kolem deváté? Tak nějak..." pohodil rameny, i když přesně věděl, kdy to má být.
"Ach.. to už bude svítit slunce…"
"Nejspíš ano, proč?"
Upír pokrčil rameny a jeho oči jako by se dívaly do minulosti. "Jen tak…."
Muž s tizianovými vlasy něco nesrozumitelně zamručel a přidal do kroku, protože mu byla čím dál tím větší zima. Přesto to na sobě nenechal nijak znát.
Iori se pousmál. "Nechceš si zalétat?"
"Zalétat?" chvilka hraného zvažování, a pak až dětsky natěšené kývání hlavou.
Přitáhl si mrznoucího zpěváka do náruče. "Dobře se drž…" zašeptal. Z upírových zad náhle vyrazili dvě obrovská, černá křídla, která zaplnila půlku ulice.
Muž se ho pevně chytl a pozoroval jeho křídla. Podobné měl na jednom koncertu Malice Mizer. Do mysli se mu znovu vetřely vzpomínky. Silněji se na svého společníka přitiskl a zavřel oči. Malice Mizer...
"Připravený?" hlesl mu do ucha upír a roztáhl křídla do šířky. Byl to úchvatný pohled na hebká černá křídla lesknoucí se ve světle lamp….
Gackto pouze kývl.
Do vzduchu se vzneslo tisíce malých částeček prachu, když křídla veškerou svou silou zabrala aby odlepila svého vlastníka od povrchu země. Za okamžik už plachtili vzduchem aby se za několik sekund mohli ocitnou a přistát ve skryté uličce poblíž zpěvákova bytu.
"A není to nebezpečné? Takhle se ukazovat světu?" zeptal se muž s tizianovými vlasy, když se znovu ocitl nohama na zemi.
"A co se mi může stát?" ušklíbl se upír. Křídla rázem zmizela. "Přece tě nenechám zmrznout."
"Není zas taková zima," pohodil hlavou. Jeho rty ovšem mluvily o opaku, jejich namodralá barva prozrazovala vše. A bylo obdivuhodné, že se netřásl.
"Chceš zpochybňovat mé pozorovací schopnosti?" pozvedl upír obočí. "Pojď už… uvařím ti čaj, ano?"
"Ještě se nestalo, aby mě někdo tak urputně vyháněl do mého domu," chabě se pousmál Gackt. Ale přece jen vytáhl klíče od svého domu a začal odemykat dveře. "Ale jinak děkuji," zašeptal, když vcházel dovnitř. Rozsvítil světlo a začal se vysvlékat, dveře nechal otevřené, aby jimi dovnitř mohl projít i Iori.
Upír si svlékl na zem dlouhý, černý kabát a dal ho na věšák. Pod ním měl pouze bílí svetr bez rukávů, a volné, skejťácké rifle. Boty odložil vedle těch Gacktových a podíval se na kožené řemínky s pouzdry plné nožů různých velikostí. Dvě pistole s trojitými hlavami schoval do kapes kabátu.
"Hlavně se nepokoušej s tímhle vejít do banky," pousmál se Gackto a zamířil do kuchyně. Jeho bosá chodidla ťapkala po koberci. Sedl si na židli a nohy si přitáhl k tělu.
"Už jsi mne někdy viděl v bance?" potřásl Iori hlavou a dal postavit vodu na čaj. "Cukr?"
"Ne, díky," zatřásl hlavou a opřel se dozadu o židli. Pozoroval upíra a přemýšlel o tom, zda se v jeho kuchyni vyzná víc, než on samotný.
Upír s pokývnutím stáhl ruku z poličky a sáhl do jiné pro krabičku s čaji. Přimhouřil oči a začal se probírat několika příchutěmi. K pár si přičichl, než vybral.
Gackto zívl a začal se protahovat. Bolelo ho celé tělo od dnešního natáčení. Vstal ze židle a rozhodl se, že si protáhne i nohy a trochu se tím zahřeje.
"Nikam mi neutíkej," poznamenal upír a zalil připravený hrnek vařící vodou. Vzal ho do rukou a postavil ho na stůl. "Jahoda se smetanou…"
"Máš rád jahody?" zadíval se na něj Gackt, který se zrovna rozmýšlel, jestli má udělat provaz. Ale nakonec si znovu sedl ke stolu a podařilo se mu téměř si opálit prsty o šálek. Zasyčel, avšak pak se nad tím zasmál.
"Hezky voněly," pokrčil rameny a vzal špičky zpěvákových prstů do svých v pokusu zchladit je o svou pokožku. Nepamatoval si, že by byl kdy k někomu tak ochranitelský jako k tomuhle lidskému mláděti.
Gackto se na něj vděčně podíval a usmál se. "Víš, že zcela kazíš všem upírům pověst?" zeptal se po chvilce.
"Ano.. bylo mi to několikrát dosti nevybíravě naznačeno," pousmál se Iori.
"Skutečně? Jak?" začal vyzvídat muž.
"Severus… hlavní poradce mého krále…. Je řekněme poněkud konzervativní a nemá sklony k dekadentnosti. Jediné co je pro něj důležité je zachování dekora. Posedlý zákony…." zakroutil hlavou upír. "Různé narážky, tresty.. jednou mne na pár let poslal i do vyhnanství.. nemá mne zrovna v lásce."
"Neříkal si, že jsi strýcem vladaře? Tak proč...?" nevěděl, jak popsat to, na co se chtěl zeptat. Proč si tohle k němu nějaký rádce dovolí, když je tak blízko trůnu? Po krvi...
"Má silnější magii… zabil by mne lusknutím prstu a… Máme teď jiné problémy než Severusovu nevraživost vůči mně."
"Jaké?" zajímal se Gackto a začal upíjet čaj. Byl skutečně dobrý.
"Netýkají se tě…" lhal.
Gackto se zatvářil tak všelijak. Pokud mu to nechce říct, tak ať neříká. Soustředil se na pití čaje.
Upír se smutně usmál a odešel z kuchyně pryč do obýváku, kde se usadil u pohovky a koukal do zdi. Byla to jeho obvyklá činnost při které si pročišťoval hlavu. Tak nějak podvědomě čekal.. doufal, že za ním zpěvák přijde. Moc tomu nevěřil. Možná to přehnal.
Gackto na první pohled spokojeně upíjel čaj a snažil se zastavit, aby za upírem nešel. Ale... nepozval si ho sem, aby se s ním pohádal? Nebo ano? Ne. Pokud si na někom chtěl dokazovat svou sebestřednost, aroganci a tvrdohlavost, tak to rozhodně Iori nebyl. Ale na druhou stranu ho tímhle rozčílil. Nebo možná zranil.
Pokořeně přivřel oči a snažil se z hlavy vytěsnit problémy, pod kterými se otřásal upírský trůn. Archandělé, boje, krev, smrt… křik. To všechno slyšel, stále cítil hrůzu v konečcích prstů, která mu zatemnila mozek. Jemu. Jednomu z nejlepších vrahů upírského impéria. Zaklonil hlavu a s tlumený bolestivým zasténáním zavřel oči. Kéž by se na to dalo zapomenout…
Gackto dopil čaj a vydal se do obývacího pokoje. Zastavil se ve dveřích a pozoroval upíra. Jeho tvář vypadala, že je plná bolestivých starostí. Tak si nebyl jistý, zda ho může rušit.
Otočil k němu hlavu a otevřel oči. Pokusil se o chabý, nepřesvědčivý úsměv a natáhl ke zpěvákovi ruku.
Muž se k němu vydal a posadil se vedle něho. Zadíval se na něj s určitou lítostí, avšak zakryl ji úsměvem. "Ten čaj byl skutečně dobrý... určitě vařený s láskou," ušklíbl se, protože věděl, že o lásce jejich vztah skutečně není.
Upír si ho se smutným výrazem v očích přitáhl do náruče.
Gackto ho pohladil po jeho dokonalé tváři. "Jsi krásný," zašeptal a pozoroval tu dokonalou kůži bez jediné vady. Oni on sám takovou nemá. Jakoby to byla pouze mistrně udělaná maska. Fascinovalo ho to.
"Krása je pomíjivá," zašeptal upír a poddal se jeho doteku.
"Ale u upírů ne," oponoval mu. "Jen mi lidé ji ztrácíme tak snadno," nikdy se s tím nesmířil, přestože to na sobě již poznával. Nemůže být krásný do smrti... Pozoroval upírovu kůži. Prsty přejížděl po jeho podlouhlých svalech na rukou a všímal si každé jejich reakce. Bylo to tak jiné než u člověka, a přesto stejné.
"Pro mne budeš nádherný vždy…"
"Skutečně?" vzhlédl na něj Gackto a začal mu vyhrnovat svetr. "Pokud ano, tak tuhle upírskou vlastnost nechápu - jak se mohou dívat na stárnoucího člověka blížícího se pomalu, ale jistě k smrti, když samy budou věčně mladí?" Jejich rozhovory byly často vedeny na téhle úrovni, pokud zrovna pouze nežertovali a nechovali se jako malé děti.
"Věčně mladí?" povzdechl si Iori. "Pokud mluvíš o zevnějšku, pak ano," rukou zabloudil Gacktovi pod tričko. "Jsi celý promrzlí…"
"Nejspíš potřebuji zahřát jinak než čajem," provokativně se na něj usmál a políbil ho.
Upír věděl přesně na co myslí. Pousmál se a vzal ho do náruče aby ho mohl přenést do ložnice jako svou krásnou křehkou princezničku, kterou v jeho očích skutečně byl, přestože měřil o pět centimetrů více než upír sám. Položil ho do peřin a lehl si vedle něho.
"Říkal jsem ti, ať mě nenosíš," zamračil se hraně rozlobeně Gackto a přitáhl si ho k sobě.
"Líbí se mi to," šeptal mu upír do ouška a prsty obkresloval linii zpěvákovy tváře.
Gacktovi se na rty vrátil úsměv. Sevřel upírovu pánev mezi stehny a vyhrnul mu bílý svetr, aby se dostal k svalům na jeho bříšku. "Mě taky, ale psst..." zašeptal mu rošťácky do ucha, "...ale není to vůbec slušné."
Upír ho opatrně kousl do ouška, tak aby mu neublížil. "Blázínku…"
Muž se spokojeně usmál. Vzal za lem svetru a začal ho z Iori stahovat, avšak v tom mu musel upír pomoc. Bosým chodidlem mu hravě přejížděl po lýtku.
Upír nechal svetr spadnout pod postel a vyhrnul Gacktovi tričko po pas. Začal mu polibky pokrývat jemnou kůži skoro plochého bříška, jazykem zkoumal zákoutí pupíku.
Muž přivřel oči a trochu zaklonil hlavu. Přemýšlel, zda je to skutečně jen upírovým kouzlem, že se mu z něj tak rychle podlamují kolena. Omámil ho snad? Použil nějaké kouzlo? Nebo si jejich těla tolik rozuměla a nešlo to jinak.
Upír dlaněmi klouzal přes zpěvákova stehna, trochu pozornosti věnoval i zadečku ale převážně se zaměřoval na jeho trup. Na to krásnou bledou kůži, která ale stále v porovnání s tou jeho byla tmavá. Byla krásná, poddajná.. jako panensky neposkvrnění okvětní lístek růže zahalený do neprostupné ochrany, která tolik toužila po doteku. Muž pod ním byl nádherný… v jakémkoli slovasmyslu…
Gackt přivřenýma očima pozoroval světla města za oknem. Byl to úžasný pocit, nechat bloudit po svém těle ty chladnější dokonale přesné ruce a přitom nechat fantasii, aby vytvářela ze světel zvláštní obrazce a nakonec vše říkající melodii. Ono - tohle bylo umění v něm, vše vnímal pomocí tónů, veškerý dotyk se zdál jako ta nejpropracovanější a přitom jednoduchá skladba.
Poposedl trošku dopředu, přičemž se neochotně vzdal té krásy a svlékl mu tričko. Odhodil ho za svetrem a se spokojeným úsměvem se začal věnovat nově odhaleným kouskům Gacktova těla. Miloval možnost vpíjet se do té nádherné kůže a jazykem si pohrávat s jeho bradavkami. Tolik se mu po tomhle doteku stýskalo… a tolik na něj vzpomínal, když si léčil rány, které mu zasadila válka… Pokaždé, když mněl volno, byl s ním.. pokud zrovna nebyla půlka července…
Gackto se podíval na upíra a prsty pomalu začal sjíždět k jeho poklopci. Vpíjel se do něj pohledem, jeho oči byly skutečně zajímavé. Vždy chtěl zjistit, co se skrývá v jeho duši a takto to mohl poznat. Kdykoliv se v nich zračilo vzrušení, byl lidštější a dalo se v něm lépe číst.
Upír se nad něj naklonil a propletl jejich jazyky.
Muž se jeho polibku zcela poddal. Zavřel oči a užíval si sladkou chuť upírových úst. Trochu z nich cítil krev, ale to mu nikdy nevadilo. Možná naopak. Rozepnul mu kalhoty a zajel do nich jednou dlaní.
Podložil zpěvákovi záda dlaní a přitiskl si ho co nejblíže k sobě. Tělo na tělo. Druhou rukou mu prohraboval vlasy.
Gackto zasténal a přitáhl si ho k sobě, aby ho mohl políbit. Potřeboval jeho rty.
Prohloubil jejich polibek a rozepnul mu kalhoty. Stáhl mu je ke kolenům a začal se věnovat vymoženosti jménem spodní prádlo.
A Gackto měl skutečně hezké spodní prádlo, to se muselo uznat. I když v tuhle chvíli hodně překáželo. Trochu se nadzvedl, aby to Iorimu ulehčil, protože se ho již potřeboval zbavit. Rýsující se vyboulenina byla i přes látku dost znatelná.
Upír opustil zpěvákovi rty a razil si vlhkou cestičku po linii jeho hrdla, hrudi i bříška, než se dostal až k černému lemu. Provokativně za něj zatahal a začal ho velice pomalu stahovat. Každé odhalené místo poctil polibkem.
"Týráš mě," ozval se ublíženě Gackto, avšak víc než to v jeho hlase bylo vzrušení. Až vulgárně se mu vybídl.
Pousmál se a dovysvlékl mu kalhoty. Poté se vrátil ke své původní činnosti. Spodní prádlo zachvěli leželo na stejné hromádce jako zbytek šatstva.
Gackto přivřel oči a zasténal, když ucítil na svém nahém těle jeho doteky.
Upír ho políbil. "Pomůžeš mi z kalhot?" promluvil zvláštním, zastřeným hlasem.
Gackto se rošťácky pousmál a jeho hbité prstíky klavíristy se vrhly na obnažování upírova těla. Byl nedočkavý, ale také vzrušený, takže mu to nešlo příliš dobře. Ale zvládl to.
"Já spodní prádlo nenosím," poznamenal upír celkem zbytečně. Jako by to Gackt dávno nevěděl.
"Mě také připadá jako zbytečnost, ale představ si, jak těžce bych to vysvětloval You, kdyby mi zase stáhl kalhoty," podařilo se mu nějak zformovat větu, sám nechápal jak s jeho vzrušením.
"Máš mu říct, že máš o půlnoci schůzku… kde spodní prádlo není tolerováno," pousmál se. v upírových očích žhnula touha. "Počkej.. on ti stáhl kalhoty?"
Gackto kývl a rty se začal vpíjet do upírova krku, přičemž ho jemně kousal. Zrovna v tuhle chvíli na nic takového nechtěl myslet. Přitiskl se na něj. "Prosím," zašeptal do upírova ucha, protože už to skutečně nemohl dál vydržet. Jeho tělo potřebovalo něčí pozornost.
Pobaven jeho nedočkavostí si ho začal pomaličku připravovat jedním prstem. Druhou rukou a rty ho mezitím hladil po celém těle.
Gackto zavřel oči a zčásti bolestné steny tišil v kůži na jeho krku.
Upír přidal druhý prst a začal tak Gackta roztahovat. V ústech cítil nutkání zakousnout se do té nádherné kůže… jen odolat….
Muž se snažil udržet si klidný dech a uvolnit tělo, i když to pro něj vylo těžké. Prsty zarýval do Ioriho pevných zad.
"Pššššt," šeptal mu upír do ouška. "Uvolni se, maličký…" vytáhl z něho prsty a nasměroval si ho ke svému roztouženému klínu.
Zavřel oči. Proč se tak choval? Nebylo to přece poprvé? Tak proč? Jeho lidskost je skutečně něčím skvostným. Je tak křehký, tak zranitelný. Přestože již v životě vydržel tolik bolesti a zranění, byl stále mladicky zranitelný.
Pomalu a velice opatrně do něj začal pronikat. Stálo ho to tolik úsilí, bojovat se svou upíří přirozeností a vzrušením, ovládajícím jeho tělo.
Gackt mu zaryl prsty do zad, ale jakmile byl v něm celý, tak je uvolnil. Vyhledal jeho rty, aby ho mohl políbit. Jako kdyby se mu snažil předat svou bolest.
Iori ztuhl a snažil se zasunout své upíří špičáky, aby se o ně zpěvák neporanil.
Gackto mu přes ně, i když to bylo nebezpečné, opatrně přejel jazykem a kupodivu se nezranil. Poté se od něj odtrhl a usmál se. Naklonil hlavu na stranu a ukázal mu svou skvostnou šíji, na které tepala žíla. Chtěl alespoň jednou poznat jaké to je...
Přejel mu bříšky prstů přes bezbrannou kůži na krku a poté jí daroval motýlí polibek. "Bude to nepříjemné," varoval ho a lehce se v něm pohnul.
"Chci..." zasténal, ale na víc se nezmohl.
Pevně semknul víčka a rychle zabořil své zuby do krku aby to Gackt měl co nejrychleji za sebou. Chytil ho za boky a začal přirážet.
Muž bolestně zasténal a zrychlil se mu dech; cítil, jak jeho srdce samo vhání krev do upírových úst... Po chvíli si ovšem na ten podivný pocit zvykl, nebo možná ho začala přebíjet slast, kterou způsobovalo upírovo tělo.
Odtrhl se a zahojil mu ranku, ráno tam bude mít leda tak dva drobné flíčky, které sotva půjdou vidět. Začal ho líbat všude, kam dosáhl. Žužlal mu boltce uší, pokrýval mu polibky oční víčka, nos i tváře.
Gackto měl zavřené oči a pouze sténal přes pootevřené ústa. Zbožňoval to, jak byl upír k němu pozorný. Měl několik milenců, avšak nikdo nebyl až takhle fascinován jeho tělem. Prohýbal se pod jeho přírazy jako děvka a uvědomoval si to, avšak nedokázal se uklidnit. Prsty přejížděl po jeho zádech a někdy zamířil až na hýždě, do kterých se zarýval prsty. Snad chtěl zdolat jejich tvrdost.
Jazykem mu obtáhl linii čelisti a pak se vpil do místečka hned pod bradou. Jazykem kreslil po jeho pokožce malá vlhká kolečka. Kůži vcucoval do úst a jeho přírazy se stávali hlubšími, přesto neztráceli na tempu. Upír byl naprosto okouzlen.. pohlcen tou nádherou pod sebou.
Gackt si skousl spodní ret, aby utišil své steny, ale i tak plnily celou místnost. Zaklonil hlavu, aby to upírovi usnadnil, přičemž prsty stále zarýval do jeho kůže.
Poprvé zasténal a opřel si čelo o to Gacktovo. Spojil jejich rty a přesunul jednu dlaň že zpěvákových boků k jeho tváři.
Muž přesunul jednu svou ruku na pravou bradavku a začal ho dráždit, přičemž tou druhou si ho k sobě přitahoval.
Zrychlil tempo přírazů a zároveň je prohloubil - tak nejvíc, jak to šlo. Zuby kousal a tahal za Gacktův dolní ret. Tlumeně vzdychal v tempu přírazů.
Gackto věděl, že již to dlouho nevydrží. Mysl se mu zatmívala a on již nebyl schopen vnímat nic jiného, než tělo nad ním. Tak zatraceně úžasné tělo nad ním!
Upír mu dlaň nasměroval do klína a začal ho hladit. Polibky se přesunul k hrdlu a výklenku klíční kosti.
Stačilo jen několik správných doteků a Gackt se doslova svíjel ve vlně orgasmu. Splašeně dýchal a věděl, že se mu hned tak nepodaří uklidnit.
Upír ještě několikrát tvrdě přirazil, než se na něj zhroutil. Mezi jednotlivými nádechy a výdechy ho nepřestával líbat. Vyprostil jednu ruku ze sevření jejich těl a okusil tu mléčně zbarvenou tekutinu.
Gackt ho pozoroval z pod přivřených víček. Kdyby mezi nimi bylo víc než dlouholeté přátelství a sex, tak by mu zajisté teď vyznal lásku. Byl to přesně ten okamžik, kdy by si dokázali lásku.
Překulil se z něho a přetáhl přes ně přikrývku. "Doufej, že v pět vstanu, jinak ti tu zbude hromádka popela," zažertoval chraplavým hlasem a přitáhl si ho do náruče. "Už hřeješ."
Uvelebil se v ní. A unaveně vydechoval. "To by nebylo hezké probuzení, bych to musel uklízet," oplatil mu žert s úsměvem. A poté ho objal - nechtěl o něj přijít.
"Pokusím se vstát," zašeptal mu do ouška a vtiskl mu do něj polibek.+
"Asi si pořídím nějaké pořádné závěsy nebo nechám zazdít okno," přemýšlel na hlas. "Rád bych se vedle tebe jednou probudil," poznamenal jako by nic.
"Chceš vzbudit? Ranní ptáče dál doskáče…." Usmál se Iori.
"Pokud ranní ptáče chodí spát se slepicemi,"
"O slepicích mi ani nemluv…"
"Proč?" zvědavě.
"Vztahuje se k nim jedna rádoby zábavná scénka a vaření slepičího vývaru a tancování kankánu na stole bez oblečení.."
