Otázky
Co je to krása?
Andělů spása
Co je to den?
Co je to smích?
Co je to pláč?
Kdy už to, kámo, dopovídáš?
Jaký je hřích
Který neodpustil bych
Proč jsou lidé tak zlí?
Protože andělé sní
Jak jen mám pochopit
Jak jen mám chápat
Proč mám hlavu do dlaní dávat
K čemu je mi dětský smích
Proč se chceš se mnou přít?
Proč nevyhnutelná je smrt?
Otázky….
Samé otázky
A nic už víc
Co jsi mi chtěl ještě říct?
Že zelená je tráva?
Že víla na ní spává?
Příteli, postůj a slyš
Pochopit tě dá práci, víš?
Snažím se o to čím dál tím víc
Až to nepochopím, řeknu ti, křič
Proč tě však já rád mám
Proč tvé krásné oči znám
Proč jen vedle nich uléhám
Slova linoucí se ze rtů poslouchám
I já mám otázku
Však ty ji znáš
Nikdy si o odpovědi se mnou nepovídáš.
Chtěl bych, já mám tě rád
Chtěl bych si s tebou povídat
Chci přitisknout k tobě
Své rozžhavené dlaně
Oči tvé jsou dokořán
Však odpověď mi nepodáš
Ani když na posteli vedle mě umíráš
Dlaň svou do tvé dlaně dávám
A otázky…..?
Neodpovím na ně… ale to jen hádám
Tvé oči se kalý čím dál víc
Cítím, že mě opouštíš
Lásko, není cesta zpátky
Čas a váhání má nedozírné následky.
Řeknu ti to hned
Tak rychle jak jen umím
Pozdě….
Na tvé otázky ti již neodpovím
Víčka tvá ochabla
Oči zatlačuji zpátky
Smrt do nich nyní pohlédla
A na ni jsme všichni krátký
Na otázky ti odpovím
Počkám až přijde můj čas
Až tvůj krásný hlas uslyším
Pak mou otázku mi zodpovíš
Bude to cesta do pekel a zpátky
