Už Ne!
Už ne! Už mě dál netrap, můj generále. To tě to tak baví? Nemůžeš jít večer spát bez toho, abys mě ponížil? Dělá to ti dobře? Opravdu?
Mně ne. Ale to je ti jedno. Jsem hračka ve tvých rukách, kterou pohodíš do kouta ve chvíli, kdy tě omrzí.
Já tě miloval! Tys to moc dobře věděl a náležitě jsi toho využíval.
Láska se rychle změnila v nenávist.
Tak bodni! Bodni a zabij mě, jestli to zvládneš. Já tě zabít nedokážu.
Nedokážu pohlédnout do tvých zelených očí. Ne proto, že v nich vidím svůj konec. To proto, že v nich vidím tebe.
To kvůli tvým očím jsem se přidal k Soldiers, ale tys měl plnou hlavu Genesise a Angeala. To Angeal - ne ty - si mě vzal za učedníka. A já ho pak musel zabít. Proč? křičí moje srdce.
Teď odpočítávám poslední sekundy svého života a všechno se mi vrací. Nevnímá bolest, proudící mým tělem. Pro mě existují jen tvé zelené oči uvězněné ve tmě.
Cloude! Cloude, bodni! Zabij toho netvora! On už není tvůj generál, je to černá skvrna Lifestreamu.
Tak ho zabij! Já to nedokážu! Já ho miluju…
Ach ano… Cloude… další z tvých obětí. Tak moc jsem ho chtěl zachránit, ale on tě tak bezmezně zbožňoval. Neuspěl jsem.
Pohled do Cloudových odhodlaných očí mě aspoň trochu ukonejšil, když ten Jenovin spratek trhnutím vyrval Masamune z mého těla.
Skácel jsem se k zemi. Ale bolest, která zaplavovala mé tělo nebyla ničím v porovnáním s utrpením mé duše.
Sephirothův výkřik bolesti byl symfonií pro mé zmučené srdce.
Vedle mě padlo tělo.
Propletl jsem své prsty s Cloudovými. Závan smrti v jeho očích mě naprosto uzemnil. Povzbudivě jsem se na něj usmál a vzhlédl. Stálo mě to poslední zbytky sil, ale nelitoval jsem toho. Nikdy.
Byl to zvláštní pohled na bolestí zkřivenou tvář stříbrovlasého generála 1. třídy. Dívat se na něho byla moje krutá odplata. Za Angeala. Za Genesise. Za všechny, kteří kvůli němu zemřeli a já tomu nedokázal zabránit.
Za Clouda.
Za Clouda, který zoufale tiskne mou ruku. To, v čem ležíme, není voda Lifestreamu. Je to krev.
Po tvářích mu tečou slzy. Chtěl bych je utřít. Nemohu. Je příliš daleko.
"Zacku…" vyklouzlo mu tichoučce z úst. Pousmál jsem se, než mě silná, váhající paže zvedla ze země a naše ruce se odpojily.
Znovu jsem se díval do těch nádherných zelených očí.
Sephiroth zuřil.
Bývalý generál mě odhodil do druhého koutu místnosti. Křuplo mi v zádech, ale to bylo to poslední, co mě v tuto chvíli deprimovalo.
Oči jsem už nedokázal udržet otevřené.
Poslední, co jsem vnímal, byl Cloudův zoufalý výkřik a… tma.