Spalující Bolest
20. 10. 2008
Ach jen spatřit východ slunce!
V dlaních mít čerstvost rosy
Z těla vyjmout své srdce
A za tvou lásku prosit
Chci tak moc, milý Bože??
Tisknouc zlatý křížek v dlani
Živ, či někde k smrti zmožen?!
V dlaních mít čerstvost rosy
Z těla vyjmout své srdce
A za tvou lásku prosit
Chci tak moc, milý Bože??
Tisknouc zlatý křížek v dlani
Živ, či někde k smrti zmožen?!
Řekni, co ti brání...?
Bosá chodidla jemně brázdila rosou pokrytou trávu. Měkké šlapky bělejší než sníh dopadali na od deště změklou, bahnitou půdu a ztráceli svou panenskou neposkvrněnost. Kapičky vody se vsakovali do bílých šatů fialovovlasé bytosti, mířící k útesům.
Kolem panovalo zádumčivé ticho, jako by lehké kroky bytosti neohýbaly stonky trávy. Ptáci ještě nepřiletěli z teplých krajů. Posledních pár kroků a jediná slza spadající po tváři bylo to jediné, co krášlilo pustou, zelenou pláň. Voda jemně omývala útes a svým jemným šuměním vyprovázela upíra na jeho poslední cestě.
Růžové oči se zavřely a vytěsnili ze své hlavy vše, i zoufalé volání svého jména. Do jeho vzpomínek se vkradly ty krásné dny na které bylo radno vzpomínat a které si chtěl odnést na onen svět do kterého již zpola patřil.
Posadil se do trávy a mezi své drobné prstíky vzal květ pampelišky. Svou zářivou krásu měla uschovanou pro sluneční paprsky, svíjela se v zelené klícce lístků, které ji chránili před temnotou. Stejně tak jeho chránili ony modré oči, před nimiž nebylo možné úniku.
Sklopil pohled a k hrudi si přivinul onu květinu, připomínající mu jeho osud, jeho budoucnost protkanou bolestí. Přesto věřil, že nebude větší, než bolest z jeho odchodu.
Přišel, avšak proč? K jeho lehce zašpičatělým uším doléhalo těžké oddechování a dusot kopyt koně. Nespokojené frkání a pach zvířecího potu.
Přičichl si ke květině, jako by naivně doufal, že něco ucítí. Snad doufal v slabý závan sladké vůně nebo kousek naděje, skrytý v okvětních lístcích rostliny, kterou stále zoufale tiskl na své hrudi a nevnímal, že její mléko potřísnilo jeho šaty.
Nevědomky třel své zašpiněné nožky o sebe, jako vždy ve chvílích nervozity a strachu z neznáma. Tolik doufal, že ho ještě jednou uvidí, ale zároveň se toho bál. A teď tu byl a on ze strachu, že spáchá to samé na co se chystal on, drtil v rukou pampelišku, která se nemohla bránit. Umírala mu v prstech, ale na to on nehleděl. Pokoušel se jen… zapomenout.
Trhnul sebou, když vysoké jezdecké boty s mlasknutím dopadly na rozbahněnou půdu a jeho ramen se dotkly dlaně skryté v kožených rukavicích. Jeho černý anděl se sem přihnal bez ohledu na nebezpečí.
Dovolil mu, aby k sobě otočil jeho tvář zbrázděnou slzami a jemně ji otřel, přestože hrubá kůže zanechávala na jeho bledé tváři zarudlé stopy. Blonďatý upír si ho přitáhl do náruče a pohladil ho po vlasech, které upírovy splývaly až k pasu. Jejich hebkost a lesk ho vždy uchvátili, ale dnes byli neučesané a slepené, matné a plné mastnoty, jak se jejich majitel trápil. Vystihovaly jeho pocity předešlých dnů, zklamané naděje a sny. Spálenou zem za jeho kopyty a nenávist.
"Takuto," hlesl do nich bělovlasý a obtočil paže kolem chvějícího se klubíčka bílé a růžové. Po zádech mu rozmazával bahno, které upírovi ulpělo na šatech. Studilo.
Takuto s pohledem stále upřeným na kvítek, položil pampelišku do svého klína a pohladil ji ukazováčkem, jako by byla to nejcennější hedvábí. Toužil ji chránit, ale touhu odplavil všudypřítomný podtón smrti, rýsující se v pozadí celé scenérie. Mraky začaly růžovět. Již nebylo úniku, nebylo prázdných slov nebo pocitů, jen malá pampeliška spadla do trávy na polštářek z popela dvou upírů.
Ach lásko
Má se snad rozeběhnout pryč?!
Kam lásko?
Tam, kde neznají chtíč..?
Má se snad rozeběhnout pryč?!
Kam lásko?
Tam, kde neznají chtíč..?
Potopená klesá dolů
Zpívá tiše, chóry kostelní
Kam padám, komu?
A pak
Nádech poslední
Komentáře
Přehled komentářů
Ještě někdy přede mnou budeš tvrdit, že nejsi spisovatel a jsi mrtvý muž!
Tak a teď k povídce. Nádherné. Strašně se mi to líbilo. Nebylo tam téměř nic, ale přesto toho bylo mnoho. Takže krása a jdu na další povídku. :)
Jen jedna věc!
(Keiro, 21. 10. 2008 8:40)